Ing. POSPÍŠIL Bohumír
1.11.1925 Hulín
Narodil se jako syn železničáře. Jeho otec byl často překládán z místa na místo a celá rodina se musela stěhovat s ním. Proto začal chodit do školy ve Zlíně a také v Říkovicích, do Hulína se vrátil až do měšťanky. Později dojížděl do Kroměříže a pak do Olomouce na gymnázium. Vzdělání dokončil na VUT v Brně jako elektroinženýr.
Celou dobu své pracovní aktivity zasvětil železnici jako vedoucí odboru sdělovací a zabezpečovací techniky na Správě drah v Brně. Je zdatný železniční modelář, významý filatelist , držitel zlaté medaile na své exponáty Osvobozená republika, majitel komplektní kolekce příležitostných zazítek Protektorátu Čechy- Morava.
Svým vrstevníkům a starší generaci hulíňanů je znám jako básník - Míla Hulínský. Přesto, že převážnou část života strávil v Brně, nezapomíná na město svého mládí a svou lásku k němu vyznává i ve verších.
První sbírka básní vyšla roku 1988 a pak následovaly sbírky nostalgických básní „Pláňavy“ (1995). Toto pojmenování dal, jak píše v prologu své knihy, podle prastarého názvu jednoho z hulínských honů na levém břehu Rusavy směrem k Záhlinicím, planého, neúrodného s písečnými lomy, které vytvářely kouzelná zákoutí, milá až milostná, ale také s neobdělávanými loukami, pravým to eldorádem pro apačské hry a pozdějších nesmělých schůzek s dívkami místních pánů kluků.
Z dalších básní „Vzpomínky na Hulín“ (1997) s ilusracemi Luďka Adamce s názvy: Kdysi v lukách, Po žních a podzim v Hulíně, Víla z Rusavy, Svatební cesta, Mlha kolem cukrovaru. V básni „Lán kukuřice u Hulína“ vzpomíná na tragický nález mrtvé devatenáctileté studentky v kukuřičném poli. Vydal sbírky básní: Okolo opony (1997); Mlhavíny (1997); Lyrická botanika, Gagáty první lásky (1998), kterou ozdobila grafikou sestřenice B. Pospíšila Květoslava Fulierová); Uhaslé vzplanutí (2001); Chlastma (2003); Našeptávání (2003) a roku 2005 sbírka básní „Rusava, poema o řece“, Valův mlýn, Zaváté lásky, Veliké zásnuby.
Čerpáno z archivu Vl. Úlehly, Merkur Revue 6/2005
